Sváťovo povídání o pěším výletu 26. 11.
V sobotu 26. listopadu jsem pořádal kratší pěší výlet proti proudu bývalých vltavských Svatojánských proudů v délce 15 km s plánovaným občerstvením ve vyhlášené trampské hospodě na konci Nových Třebenic nad přehradou Slapy. Akce se zúčastnilo celkem 17 turistů a turistek – převážně členů KČT Banka Praha.
Dopoledne před 10. hodinou vyráželo ze Štěchovic 12 pochodníků a pochodnic plus jeden pes Klapuchů. Tonda Pleštil se mi přihlásil na 50 % a dorazil na výlet na 100 %. Ivan Jablonský se pro jistotu nepřihlásil vůbec, ale o to více byl během putování slyšet. Dámská skupina „bylo jich 5“ v čele s Jarkou Horejcovou vyrážela ze Štěchovic o 20 minut později a pak pochodovala séparé až do konce výletu.
Po mnoha dnech nepříjemné inverze se tentokrát dopoledne ukázalo i sluníčko a slibovalo pěkné výhledy.
Dopolední část výletu v délce asi 9 km vede po levém břehu proti toku Vltavy. Nejprve procházíme po modré značce obcí a na konci Štěchovic překračujeme můstek přes přívodní potrubí pro přečerpávací elektrárnu Štěchovice II o výkonu 1 × 45 MW z roku 1947 a hned na to míjíme druhý článek vltavské kaskády – přehradu s průtočnou elektrárnou Štěchovice o výkonu 2 × 11,5 MW z roku 1944. Po chvíli se modrá značka vydává vpravo vzhůru okolo vrchu Homole s horní nádrží pro přečerpávací elektrárnu a nás teď vede zelená značka proti toku bývalých Svatojánských proudů nad meandry Vltavy.
Na protějším břehu se objevují kamenné útvary Bílé skály. Za prvním meandrem Vltavy procházíme legendární osadou Ztracenka (správně „Ztracená naděje“) a posléze na druhém břehu spatříme mohutnou, téměř 200 m vysokou skalní stěnu zvanou Mařenka – dříve hojně vyhledávanou horolezci pro svoji terénní podobnost se stěnami Vysokých Tater. I naše cesta místy připomíná spíše úzkou a exponovanou horskou stezku. V poslední trampské osadě – Svatojánské proudy – si se zájmem prohlížíme vystavené fotografie z období mezi světovými válkami, které zobrazují původní podobu dnes zatopených známých míst podél toku Svatojánských proudů.
Před Slapskou přehradou se zelená značka stáčí vpravo a stoupá okolo pomníku sv. Jana Nepomuckého, postaveného (dříve o něco níže) u příležitosti jeho blahoslavení roku 1721. Po něm tato místa získala své jméno. Procházíme, nyní již po modré značce, osadou Nové Třebenice kolem zimoviště hausbotů a stále stoupáme, až na konci obce u lesa narazíme na náš občerstvovací cíl – vyhlášenou trampskou hospodu U Taterů, provozovanou od roku 1920. Interiér hospody, vyzdobený trampskými „artefakty“ a lehce začouzený, je hoden svého historického jména Interpajzl. I osazenstvo, vesměs u piva, jest zde trampského původu. Zcela absurdně pak v tomto prostředí působí LCD televizor vedle nálevního pultu, na kterém běží jakési bezduché reklamní klipy – naštěstí bez zvuku. Obsazujeme jediný volný velký stůl, na kterém je sice cedulka rezervace, ale poněkud nerudně vyhlížející hospodská nás tam pouští. Rázem je lokál zcela zaplněn a zarostlý hospodský nám fedruje piva. Jídlo jsme zde moc nečekali, a proto nás příjemně překvapí vrchovatý talíř dobré zelňačky a opravdu dobrý guláš. Po chvilce doráží i naše opožděná dámská pětka a hostinský udělá zázrak a najde pro ni samostatný stůl i s volnými židlemi. Na dámy ovšem po chvilce dorážejí přestárlí trampové od vedlejšího stolu. Dojídáme a uvolňujeme rezervované místo pro partu trampů, kteří zde zapíjejí úmrtí a rozptyl ostatků svého kamaráda.
Při zpáteční cestě se ještě zajdeme podívat na horní nádrž přečerpávací elektrárny Štěchovice II těsně pod vrcholem Homole. Se soumrakem sestoupíme po červené značce zpět do obce Štěchovice a zde nás dostihne i dámské družstvo a tryskem stíhá na zastávce autobus do Prahy.
U aut se loučíme, ale část z nás si pěkný výlet ještě osladí návštěvou pěkné, prostorné a hlavně dobré cukrárny v Měchenicích.
Výlet se všem 17 zúčastněným moc líbil a určitě si jej většina z nás ráda někdy v budoucnu zopakuje.
